Život
OSMÁK JAKO MAZLÍČEK
Osmák Degu je velmi hravé zvíře. Nejčastěji se chová ve vysokých teráriích nebo v klecích z pevného materiálu. Rozhodně se nedoporučuje chovat ho na volno, Osmák má totiž tak ostré zoubky, že mu nečiní problém rozhryzat dřevo nebo měkkčí kov. Při tréninku je schopen vyskočit do výšky až půl metru, což opravdu není málo.
Osmák je velmi družný a společenský. Neměl by se chovat jednotlivě, neboť samota je pro něj stresující, vhodný je pár nebo skupinka osmáků. Samostatně držený osmák bude taky znuděný, nevyniknou u něho jeho přirozené vlastnosti, které uplatňuje ve své skupině. pokud je osmák sám, je vhodné, aby měl po ruce hodně klacíků, dřevěných špalíků na šplhání nebo kousání.
Jako podelstýlka je nevhodnější hobliny nebo sláma, listí...
Pro zabavení osmáků stačí použít třeba skořápky od kokosů, větve na šplhání či závěsné žebříky.
Osmák je velmi zvědavé, aktivní a čilé zvíře. Neustále něco dělá a nevydrží chvíli na jednom místě. Je velmi společenský a rychle se ochočí jen při chovu ve skupině. Aktivní je ve dne. Je to tiché a velmi čistotné zvíře bez typického zápachu hlodavců. S ostatními se domlouvá typickým pískáním a štěbetáním a taky ocasem. Při uleknutí nebo strachu se staví na zadní a hlasitě, pronikavě píská.
Je též poměrně inteligentní, běžně bere do předních pacek potravu a dlouhodobějším výcvikem ho lze naučit používat jednoduché nástroje, např. aby si přistrčil potravu nacházející se mimo jeho dosah.
Prvních několik dnů by se osmák neměl vylekat nebo se zranit, pak se z něho stane velmi agresivní zvíře, které se všeho bojí.
V případě že je osmáčí mládě odchováno lidmi, vyznačuje se odchované mládě neobyčejně velkou přítulností k lidem. Nechá se hladit takřka na všech místech těla. Problémem je ale, že toto mládě vyžaduje neustále lidskou přítomnost a je až "žárlivé" vůči ostatním osmákům .
ŽIVOT OSMÁKA V PŘÍRODĚ
Osmáci degu pochází z Chile v Jižní Americe, kde obývají suché a vegetačně chudé horské, stepní a pobřežní oblasti na severu a ve středu země.
Ve své domovině se vyskytují hojně až do výšky 1200 m.n.m. a jsou považováni za škůdce, protože dokáží zemědělcům způsobit velké škody.
Žijí v rodinách, které mají 3-10 členů. Několik rodin pohromadě tvoří kolonii, která může čítat až 200 osmáků. Jsou to proto velmi sociální zvířata, která hodně času tráví vzájemným si probíraním kožíšku, čištěním a komunikaci mezi sebou navzájem.
Jednu rodinu tvoří sameček, 2-3 samičky a jejich mláďata, která si s dosažením pohlavní dospělosti odcházejí založit vlastní rodiny. Každá rodina si hlídá svoje teritorium.
Protože jsou osmáci velmi častou kořistí predátorů, snaží se ohrožení svého života eliminovat tím, že se pasou v okruhu maximálně 5 metrů od vchodu do nory. Pokud hlídkující sameček zaznamená nějaké nebezpečí, začne velice pronikavě a ostře pískat, čímž varuje celou kolonii a osmáci se utíkají schovat do nejbližší nory.
Kromě toho, že si osmáci svoje území hlídají, tak si ho i značkují močí. Moč osmáků odráží ultrafialové světlo, a tak svoje značky můžou osmáci nejenom cítit, ale i vidět. V blízkosti vchodů do nor bývají umístěna koupaliště z písku, v kterém se osmáci koupou. Dělají to jednak kvůli zlepšení izolačních vlastností srsti, ale také kvůli tomu, aby si na sobě udrželi rodinný pach (proto také osmáci do písku čurají). Když území rodiny navštíví cizí osmák, jde se vykoupat do rodinného koupaliště. Tím na něm ulpí rodinný pach a osmáčí rodinka ho snáze přijme mezi sebe. Na jednom hektaru může žít 80-300 zvířat, starší prameny dokonce uvádí až 1000 osmáků na hektar.
už víte čím to je.